Autobusem a vlaky po horách Švýcarska

Autobusem a vlaky po horách Švýcarska.

Ve druhé polovině května mne kolega požádal, zda bych mu nedoprovodil autobusový zájezd po Švýcarsku, s akcentem na cestování po horských železnicích Švýcarska. Jak Alpy, tak i horské vláčky byly tak silným lákadlem, že jsem příliš neváhal a vydal se na cestu.

Po nočním autobusovém přejezdu Rakouskem a velkou částí Švýcarska jsme se ráno probrali v blízkosti známého Svatého Mořice na začátku horské silnice přes průsmyk Berninapass (2328 m). Začali jsme stoupat po silnici, vedoucí podél železniční trati do tohoto průsmyku, projeli okolo hotelu Ospizio Bernina a krátce se zastavili na nejvyšším bodě cesty, prošli se po sněhových polích a nafotili zasněžené vrcholy hor. Poté už nás čekala jízda z kopce, do italského Tirana (450 m). Po krátkém odpočinku v tomto městečku s palmami jsme nastoupili do červeného vlaku a vydali se zpět přes průsmyk Bernina, tentokrát po kolejích. Zvolili jsme „courák“, poskytuje větší možnosti fotografování a pozorování krajiny než světoznámýa luxusní BerninaExpress . Kruhový viadukt v Bruscio, Lago Bianco, Potschiavo, viadukt Alp Hrüm, ledovec Bernina – to vše lemovalo trať vinoucí se v serpentinách a tunelech nahoru a dolu, to vše bez tak obvyklého ozubení trati a lokomotivě. V poledne jsme dorazili do centra této části Švýcarska, do Svatého Mořice.

Po krátké procházce po městě, zejména v okolí zdejšího jezera jsme nastoupili do dalšího červeného vlaku směr Tiefencastl. Opět jsme zvolili „courák“ místo dalšího exkluzivního vlaku – GlacierExpressu. Absolvovali jsme seriál tunelů a serpentin při průjezdu pod Albulapassem, zastavili se v Bergünu s expozicí o zdejší horské železnici, včetně modelu trati pod Albullapassem. Pěšky jsme došly na vyhlídku u nejčastěji fotografovaného švýcarského železničního mostu přes řeku Landwasser. Pak už zbývala jen krátká cesta vlakem do Tiefencastlu, kde na nás čekal nejen náš autobus, ale i příjemný hotel.

Po snídani jsme autobusem dojeli do Sedrunu, centra výstavby nového Gotthardského železničního tunelu v délce 57 km, kde jsme si prohlédli expozici o výstavbě tohoto nejdelšího tunelu na světě . Zde jsme nastoupili opět do červeného vláčku, tentokrát již ozubnicového a pokračovali přes Oberalpass (2033 m) do Andermattu. Tato část trati je skutečně pastvou pro objektivy fotoaparátu, také byla neustále otevřená okénka a z nich vyčnívaly ruce s fotoaparáty. Po dojezdu do Andermattu jsme nastoupili do našeho autobusu a vydali se do dalšího průsmyku – Furkapassu (2163 m). Během sjezdu do Gletsche jsme nejprve pozorovali , jak sněhové frézy uvolňují historickou část železniční trati přes Furkapass (od června do října zde jezdí historický parní vlak a poté zastavili u ledovce Rhonegletscher, s prameny řeky Rhony. Pak už jsme údolím řeky Rhona pokračovali až do oblasti, které vévodí známý Matterhorn a ubytovali se v hotelu v Täschi (dál už autobus, tak jako všechna motorová vozidla nesmí, do Zermattu je možno se dostat kyvadlovou vlakovou dopravou).

Ráno jsme odjeli vlakem do Zermattu a hned pokračovali dále ozubnicovou dráhou Gornergrat Bahn  do výšky 3089 m n.m. na Gornergrat, v té době ještě zasněžený, s krásnou vyhlídkou jak na Matterhorn, tak na masiv hory Monte Rosa. Po návratu do Zermattu si někteří účastníci prohlédli místní museum alpinismu, ti nejaktivnější vyjeli lanovkami na vrchol hory Kleine Matternorn.

Další den jsme pokračovali autobusem údolím řeky Rhona na jih a odbočili do lázní Leukerbad, termálních lázních přímo v srdci velehor. Po procházce kaňonem podél místní říčky jsme uvítali odpočinek v termálních vodách lázní Burgerbad . Navečer jsme se vrátili do Gletsche a zde se vydali na druhou stranu Alp, přes průsmyk Grimselpass na dálnice vedoucí okolo Luzernu, Zurichu a přes Německo okolo Mnichova domů, do Česka.

Ing,František Hájek