Černá Hora autobusem - září 2012

27.11.2012

Autobusem do Černé Hory, s ubytováním v FKK Ada Bojana, výletem do Albánie, třemi výlety po Montenegru a zastávkami v Jajce a Mostaru (Bosna a Hercegovina), resp. v chorvatském Dubrovníku. FKK-resort Ada Bojana se nachází na ostrově v deltě řeky Bojany, přímo na hranicích s Albánií a je jediným naturistickým střediskem v Černé Hoře. Středisko ADA BOJANA je možno doporučit pro klidnou a příjemnou naturistickou dovolenou a v případě vlastní dopravy i za velice příznivé ceny, zejména při uplatnění řady výrazných slev.

Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012Černá Hora autobusem - září 2012

V září 2012 zamířil zcela plný autobus z Prahy, přes Jihlavu, Brno a Bratislavu směrem k Jadranu. V noci jsme projeli Maďarskem a ráno jsme opustili území EU, překročili jsme nejprve hranice do Chorvatska a zanedlouho i do Bosny a Hercegoviny. Poměrně hornatým územím jsme dojeli do městečka Jajce, kde byla naše první zastávka. Městečko je rozloženo pod impozantními zbytky středověkého hradu na soutoku dvou řek, z nichž na řece Pliva jsou velice krásné vodopády. Ty jsme obešli z obou přístupných stran, prošli jsme se městečkem s jeho historickými budovami a minarety. Dále jsme pokračovali horami do našeho prvého významného cíle - do Mostaru, města pod ochranou UNESCO. Nejprve jsme se ubytovali v hotelu, vzdáleném cca 500 metrů od centra města a po krátkém odpočinku se vydali do historického centra města, obklopujícího z obou stran řeky světoznámý most z roku 1566. Ten byl sice za poslední balkánské války zničen, nyní je již zcela opraven a jen několik původních kamenných kvádrů na břehu řeky Neretvy dokazuje dopady války. Prošli jsme se uličkami a obchůdky s orientálním nádechem, navštívili zdejší mešitu a nakonec "zakotvili" v některé ze zdejších typických restaurací na večeři.
1_mon_4001_mon_2_4001_mon_3_4001_mon_4_4001_mon_5_400
Ráno jsme po snídani opustili Mostar a po krátké cestě podél řeky Neretvy jsme opět překročili hranice do Chorvatska, minuli městečko Ploče a vystoupali na vyhlídku nad deltou řeky Neretvy, s mnoha sady zejména pomerančovníků. Pokračovali jsme dále po jadranské magistrále směrem na Dubrovník, v okolí města Neum projeli opět asi 15 km širokým pásem patřícím Bosně a Hercogovině (naštěstí bez kontrol), projeli nad Dubrovníkem, zastavili se na vyhlídce na toto krásné opevněné město a přes Cavtat dojeli na hranice Chorvatska a Černé Hory. Naštěstí zdejší hraniční kontrola proběhla poměrně rychle a tak jsme mohli bez problémů pokračovat okolo Boky kotorské na jih země. Cestu jsme si v jejím nejužším místě zkrátili využitím mini-trajektu, spíše přívozu a přes Tivat, Budvu a Bar pokračovali do Ulcinje, cíle naší cesty. Nejprve jsme vysadili několik spolucestujících v hotelu Mediteran přímo ve městě a poté jsme pokračovali do asi 15 km vzdáleného naturistického střediska Ada Bojana. Ubytovali jsme se a následovala naše první večeře.
2_mon_4002_mon_2_4002_mon_3_4002_mon_4_4002-mon-mostar_49_400
ADA BOJANA je areál vyhrazený pro naturisty/nudisty z celé Evropy - za nás tam byli kromě Čechů a Slováků i Slovinci, Chorvati, Němci, Švýcaři, Francouzi, Rakušané, a to jsme identifikovali pouze dle SPZ parkujících aut. Areál je v provozu již desítky let, pamatuje ještě dobu Jugoslávie, pak byl dočasným útočištěm válečných běženců. V posledních letech je postupně renováván a vylepšován. K dispozici jsou 3 typy bungalovů (patrové A, přízemní L a dřevěné B), hlavní restaurace s recepcí a barem, restaurace na pláži a na řece Bojaně. Na řece Bojaně se nachází řada rybářských restaurací, vystavěných přímo na vodě, většina je jich u mostu z pevniny na ostrov, dvě jsou přímo u střediska Ada Bojana a jsou skutečně vynikající, ceny přijatelné. Na areál Ady Bojany navazuje cca 500 metrů dlouhá nudistická pláž, z poloviny osazená slunečníky a lehátky. Pláž je střežena plavčíky, jednak zajišťujících bezpečnost koupajících se, jednak "odhánějících" případné osoby v plavkách. Z obou stran této FKK-pláže se totiž nachází "nespecifikované" pláže, jedna z nich dlouhá více jak jeden-dva kilometry a končící až u druhého ramena řeky Bojany, hraničních vod s Albánií. Ubytování v bungalovech Typ A a Typ L je relativně solidní, zejména v těch, které již byly kompletně renovovány (Typ L a část Typů A). Bungalovy jsou zasazeny do poměrně rozlehlé zeleně, travnaté plochy s řadou vzrostlých stromů umožňující klidný odpočinek těm, kteří nechtějí zrovna pobývat na pláži. I pro sportovce se najde zpestření jejich pobytů, zejména jsou k dispozici tenisové kurty. Je zde i malý kemp a malý obchůdek se základními potřebami. Občas se vám podaří zahlédnout želvy, kterých je ostrov plný. Zde jsme si užívali plných 10 dnů střediskem poskytovaných služeb - slunili se na pláži, koupali v Jadranu, odpočívali na terasách a balkonech našich bungalovů a pochutnávali si na pestré a velmi dobře připravené stravě. V době našeho příjezdu do Ady Bojany běžel již zhruba 240. den bez deště, i olivy už pomalu zasychaly. Volání zdejších obyvatel po dešti bylo vyslyšeno - po dlouhotrvající noční bouři bylo moře tak rozbouřené, že vlny překonávaly písečné pobřeží a zlehka pronikaly až do areálu střediska. Po několika dnech přišla další silná bouře ráno, deštníky byly spíše cedníky - naštěstí jsme byli v FKK, v podstatě na nás nemělo co zmoknout. Ale podstatnou část našeho pobytu jsme věnovali výletům po Montenegru a sousední Albánii.
3_mon_400_013_mon_2_4003_mon_3_4003_mon_4_4003_mon_5_400
Náš první výlet směřoval přes Sutomore, kde nás čekala místní průvodkyně Ivica, do Virpazaru, vstupního místa do národního parku Skadarské jezero. Přestoupili jsme z autobusu na lodičku a absolvovali dvouhodinovou plavbu mezi lekníny a dalšími vodními rostlinami, sledovali zdejší ptactvo - vedle kachen, potápek i kormorány a volavky (bohužel zdejší pelikány jsme nezahlédli), obepluli některé ze zdejších ostrůvků s ruinami středověkých pevnůstek. Po návratu do Virpazaru nás čekal oběd ve zdejší vyhlášené restauraci Pelikan, zpestřený návštěvou soukromého etnografického muzea v horním patře budovy.  Po obědě jsme se vrátili několik kilometrů dlouhým tunelem vedoucím pod pobřežním horstvem na pobřeží a odjeli do Stari Baru, původního středověkého města na úbočí hor, těsně nad dnešním moderním přístavním městem Bar. Prošli jsme zbytky tohoto města, obešli zdejší mešitu a prošli se malebnou uličkou v "podhradí", příp. poseděli v některé ze zdejších kavárniček. Ivica nám zprostředkovala výhodný nákup kvalitního olivového oleje, a tak jsme se mohli vydat na cestu zpět do Ulcinje - cestou jsme hledali údajně nejstarší olivu na Jadranu (přes 2000 let), leč nepodařilo se.
4_mon_4004_mon_2_4004_mon_3_4004_mon_4_4004_mon_5_400
Náš druhý výlet vedl do Albánie. Skutečným "zážitkem" bylo překonání hraničního přechodu při cestě tam i zpět - už jsme poněkud zapomněli na určité manýry mužů v uniformách, plechovky piva putovaly ve směru z busu do okýnek, dlouhé čekání bylo samozřejmostí. Naštěstí tyto hrátky postihyi jen řidiče a zástupce CK, účastníci mohli tuto dobu prožít v kavárně či obchůdcích se stříbrem, suvenýry a zejména velice dobrým a laciným albánským koňakem. Po překonání hranic jsme dojeli do Shkodry, města na albánském břehu Skadarského jezera. Město jsme pomalu projeli (ono to ani rychleji moc nešlo), zastavili na hlavním náměstí s hlavní mešitou, katedrálou a sochou matky Terezy a poté odjeli k pevnosti Rozafa. Čekalo nás stoupání na vrchol kopce nad soutokem několika řek a krásná vyhlídka na široké okolí Shkodry. Odpoledne jsme pokračovali v jízdě směrem na hlavní město Albánie, Tiranu. Před ní jsme však odbočili do podhůří krásných albánských hor a dojeli do bývalého královského města, do Kruji. Zde jsme navštívili celý komplex tohoto bývalého sídelního města, hrad, pevnost, etnografické muzeum, prošli se uličkami v podhradí s místním bazarem, nakoupili fíkovou marmeládu a odjeli zpět do Černé Hory. Na celém zájezdu nás doprovázela opět černohorská průvodkyně Ivica, bez níž bychom zřejmě měli více problémů jak na hranicích, tak v orientaci se na albánských silnicích.
6_mon_4006_mon_2_4006_mon_3_4006_mon_4_4006_mon_5_400
Třetí výlet jsme absolvovali tentokrát bez průvodkyně - projeli jsme tunelem do Virpazaru, projeli hlaním městem Montenegra - Podgoricí. Hned za ním následovala krásná cesta kaňonem řeky Morači, silnice se prodírala skalami a tunely, vysoko nad námi vedla železniční trať. V závěru kaňonu jsme dojeli ke stejnojmennému klášteru ze 13. století, který je v současnosti jedním z nejkrásnějších v Černé Hoře. Po prohlídce kláštera jsme pokračovali ke vstupu do kaňonu řeky Tary, nejhlubšího evropského kaňonu. Podél řeky Tary jsme dojeli až k vysokému mostu, který se přes ní klene na silnici ze Žabljaku směrem na Bělehrad. Po této silnici jsme dojeli na náhorní planiny v okolí Žabljaku, ten jsme projeli a naše cesta vedla k Černému jezeru v srdci národního parku Durmitor. Bohužel nízká oblačnost nám zakryla vrcholky okolních divokých hor. Po zcela nové silnici jsme sjížděli k Nikšiči, za ním v dálce zahlédli klášter Ostrog, zapuštěný do stěn zdejších hor. Přes Podgoricu a tunel jsme se vrátli na pobřeží, do Ulcinje a Ady Bojany.
7_mon_4007_mon_2_4007_mon_3_4007_mon_4_4007_mon_5_400
Poslední výlet, který jsme absolvovali s manželem naší dřívější průvodkyně Ivici vedl nejdříve na vyhlídku nad poloostrovem Sveti Stefan, velmi luxusním rekreačním střediskem. Další zastávkou byl starobylý Kotor v závěru členité Boky kotorské. Prošli jsme toto celé opevněné středověké město a přes určitá varování vjeli na silnici zvanou "lovčenské serpentiny". Naši perfektní řidiči a spolehlivý bus tuto náročnou část cesty zvládli zcela bez problémů, zastavili jsme se nejdříve na vyhlídce nad Bokou kotorskou a dále pak ve vesnici Njeguši, rodné vesničce královské dynastie Petrovičů. Hlavním bodem zdejší zastávky byla návštěva jedné ze salaší, kde jsme si nejprve prohlédli "výchovnu" pršutu - stovky šunkových kýt se sušily v horském vzduchu. Pršut, ale i vynikající ovčí sýr jsme pak měli možnost ochutnat a zakoupit v malém občerstvení. Serpentinami a po úzkých silničkách jsme pak pokračovali do bývalého sídelního města Cetinje, kde jsme navštívili zdejší klášter a zámek a v klidu poseděli na výborné kávě. Následoval sjezd k moři, do dalšího historického města, do Budvy. I zde jsme prošli staré město s jeho malebnými uličkami, obešli městské hradby a navštívili zdejší rybí trh. Cestou domů jsme se zastavili ještě u kláštera Reževiči a následně pak v Sutomore, v sídle našich černohorských průvodců. V jejich cestovce a restauraci jsme absolvovali neplánovanou ochutnávku lozovačky (rakije) a mohli si ji i zakoupit. Vzhledem k prohibici vyhlášené na území ČR to nebyl zrovna zcela zbytečný nákup.
8_mon_4008_mon_2_4008_mon_3_4008_mon_4_4008_mon_5_400
Když náš příjemný pobyt v FKK-Ada Bojana bohužel skončil, nasedli jsme opět do našeho busu a po stejné trase jako v den příjezdu se vydali směr Dubrovník. A po několika dnech marné snahy se nám před Barem podařilo konečně najít onu dva tisíce let starou olivu. Odpoledne jsme dojeli do Dubrovníku, kde jsme "museli" zůstat 10 hodin, řidiči měli povinný odpočinek. Naštěstí Dubrovník nabízí tolik možností vyžití, že tato doba velice rychle uběhla. Prošli jsme si toto krásné historické město, obešli ho po rozlehlých hradbách, vyjeli lanovkou nad něj, zde si počkali na západ slunce a večer pak věnovali posezení v některé ze zdejších romantických restaurací. O půlnoci jsme opustili toto město a prakticky non-stop ujižděli nejprve po jadranské magistrále, poté po chorvatské dálnici a silnicích Maďarska, abychom přesně dle plánu, ve 14:00 přejížděli po mostě v Bratislavě Dunaj. Pak už zbývala jen "dálnice" D2 a D1 a konec tohoto velice pestrého, zajímavého a vydařeného zájezdu.
9_mon_4009_mon_2_4009_mon_3_4009_mon_4_4009_mon_5_400

Závěr - Černá Hora je velice krásná země, spojující pěkné pláže s divokými horami a starobylými památkami, koupání v Jadranu s poznáváním přírody a historie. FKK - Ada Bojana není sice dokonalá, ale ceny jsou zde tak příznivé, že je možno oněch pár nedostatků přehlédnout a prominout. Strava formou bufetů je kvalitní a pestrá a na řece Bojaně jsou vynikající restaurace, nabízející zejména kvalitní rybí pokrmy, ale nejen je - doporučujeme zde "trávit" obědy.  Je faktem, že cesta sem je dlouhá, ale dá se velmi dobře zorganizovat. Přespání např. v Mostaru není drahé a toto město za návštěvu opravdu stojí, i při cestě domů se určitě najde vhodné místo pro odpočinek, např. termální lázně Banovci ve Slovinsku. Na druhou stranu - auto vám umožní absolvovat řadu výletů po celém Montenegru, včetně míst, kam náš autobus z technických důvodů zajet nemohl.
FKK-resort Ada Bojana je možno doporučit jako místo pro relativně lacinější dovolenou (zvláště při využití řady nabízených slev), tak jako na Korsice, tak i zde platí - kdo tuto destinaci jednou navštívil, rád se sem vrací.

Nabídku pobytů do střediska Ada Bojana naleznete zde a podobný zájezd, tentokrát na Korsiku v září 2013 pak zde


Rozsáhlou fotogalerii a videa z cesty najdete během nejbližší doby na našem webu www.naturtravel.cz ve FOTOGALERII a VIDEOTÉCE.