Korsika očima našich klientů

Korzika 2017 – 2018

Když někam jedeme na dovolenou, tak většinou na jedno místo vždy dvakrát. Poprvé je to takové nesmělé, oťukávací, a když se nám tam líbí, tak podruhé již s plným vědomím, kam to vlastně jedeme.

V roce 2017 jsme byli na Korzice poprvé, sami ve dvou. Protože se neradi koupeme v plavkách, tak se vším všudy, tj. do nějakého naturistického resortu. V roce 2017 jsme měli super servis na klíč od Natur Travel, v termínu na přelomu srpna a září.

Od Natur Travel jsme dostali i zpáteční voucher na trajekt, který jede z Livorna do Bastie. Maje obavy, jak dojet těch 1450 km mezi Prahou a Livornem načas, vyjeli jsme o den dříve, a přes Booking objednali bydlení v pensionu v Livornu. Až na parkování u pensionu v pohodě, večer jsme si prošli Livorna, no nic moc, restaurace plné, nakonec jsme si dali hambáče, čekali na ně skoro 1,5 hodiny, což nám pak kompenzovali sklenicí vína gratis. Aspoň něco.

Ráno se najíždělo na trajekt, který odjížděl v 11.00. Značení k trajektu super, stačí sledovat hnědou ceduli „IMBARCO PASSEGGERI“ a je to bez problémů, před trajektem se nařadíte do pruhů a pak už se jede podle pokynů lidí z trajektu. Sám nájezd je organizován perfektně, výhodou je menší auto L. U tohoto trajektu - „Corsica ferries“ - dostanete i super samolepky na auto.

Trajekt jede 4 hodiny, moře bylo vždy jako rybník, bacha na trajektu na mobily a data, tam nejste v EU a může se to prodražit. Naštěstí na to O2  pamatuje a snaživými SMS na to upozorňuje. WIFI jsme ani nezkoušeli.

Ubytování jsme měli v kempu Bagheera na východním pobřeží, který se tváří jako trochu lepší. Nebylo to špatné, bungalov byl pro 4 lidi, takže my dva jsme se tam v pohodě vešli. Auto na rozdíl o okolních kempů mohlo stát u bungalovu, vjezd do areálu byl na čip, takže nonstop. Kromě igelitové matrace typu Bulovka na posteli měl bungalov vyhovující standardní vybavení, vybavená kuchyňka, sociálky. Bagheera je situována vedle dvou dalších naturistických kempů, Club Corsicana (zde jsme byli v r. 2018 – viz dále) a Corsica Natura. Kus na jih je ještě samostatná Riva Bella. Pláž je společná, jemný písek, naháči mají k dispozici cca 5 km souvislé pláže, což je ideální pro aktivní (na)turisty a vyhledávače škebliček a barevných kamínků. Taky tam furt někdo courá.

Na pláži je cca 6 občerstvoven různé úrovně, kam se dá zajít jak na jídlo, tak třeba na kafe. V Bagheeře si moc nepokecáte, pokud nemluvíte francouzsky, ale v těch druhých jsou orientovaní na Němce a i obsluha je někde německá. V Riva Belle jsme se byli jen podívat, ale tam je pláž užší a ne tak příjemná, jako co jsme byli my. Ale bungalovy jsou tam přímo nad mořem s krásným výhledem.

Měli jsme pobyt na 14 dní, ale manželka je po 2 dnech neklidná a chce někam vyrazit. Tak asi po 4 dnech to už dál nešlo, tak jsme si udělali jeden výlet do Corte, což je v horách asi uprostřed ostrova. Malebné městečko, doporučujeme návštěvu kláštera, projít si uličky a dát si v centru kafe.

Ale v horách bylo ještě větší vedro, než na pobřeží. Z Corte jsme vyrazili do údolí řeky Restonica, no doporučuji si to s velkým autem lehce rozmyslet. Vpravo (vlevo) skála, krpál nahoru, vlevo (vpravo) propast, krpál dolů. Cesta fakt úzká, ale potkali jsme tam i karavany, takže se to dalo. Na konci zpevněné cesty vás zkasírují za parkování, a pak se jde pěšky. Vyrazili jsme na lehkou tůru na jezero Lac de Melu, které je v 1711m n.v. Bylo tam 35st. C, takže fakt vedro. Ale zase ta příroda – doporučujeme, pokud máte rádi turistiku, skály a vedro.

Druhý výlet byl do Bonifácia. A neobstály moje argumenty, že někam pojedeme 3 hodiny, a uvidíme zase další naprosto stejné a na 40st. rozpálené město. Tak jsme tam jeli 3 hodiny a viděli další rozpálené město, které bylo úplně stejné jako Corte, až na to, že u moře, takže navíc tam lítali rackové a víc to foukalo. Ale v Bonifáciu se prý setkal Odysseus s lidožravými obry Laistrygony, což byl na rozdíl od Corte vzrušující bonus navíc.

Zpátky do Čech se nám moc nechtělo, hlavně při představě té cesty autem po italských a rakouských dálnicích. Na italské dálnici byli často policajti stradale, naštěstí vždy buzerovali někoho jiného. Podle gůglu prý mají někde na třípruhu povoleno 150 km/hod. Když jsem tak v těch místech jel, tak to prý zrovna tam nebylo úplně košer, ale nic mi z Itálie zatím nepřišlo. Bacha na nápis „TUTOR“, to je úsekové měření. Jedna cesta po Taliánech stála cca 33 EUR, čili 2x a to ještě za Modenou až k Brenneru jedete 110 km/hod.

Ale to nic není proti Rakousku, to už nechápete vůbec. Jeli jsme tam po půlnoci, nikde ani plechovka, ale všude na dálnici svítilo omezení na 100 km/hod, IG-L a stovka svítily po celé štrece z Brenneru na německé hranice. Rakousko musí být naprosto zoufalá země k životu na dálnici. A řidiči zaplať. 2x dálniční známka, a pak ještě 2x Brenner to samý. To není, že bych bědoval, to je konstatování faktu. Aspoň by se za ty prachy mělo dát jet rychleji, ale zase kdyby to zachránilo jeden lidský život … nebo nějakého brouka ….

------------------------------------

A v roce 2018 jsme již jako zkušení cestovatelé vyrazili podruhé. A s jiným naplánováním, jako že si tu Korziku více užijeme a projedeme. Termín jsme zvolili stejný, přelom srpna/září s tím, že kromě trajektu nic neobjednávali. V r. 2017 jsme na konci prázdnin zaznamenali již slabší obsazenost kempů a nevěděli jsme určitě, kdy a kam se vydáme.

Na rozdíl od r. 2017 jsme si na trajektu objednali kabinu na spaní za stejnou cenu, jako byl vloni pension. Nalodění v klidu den předem, inzerováno mezi 19.30 a 22.30. Zde pozor, menší zrada. Poctivě jsme přijeli v 20.00 k trajektu, společně s dalšími pitomci z celé Evropy, ale vlastní nalodění proběhlo kdy? V 22.00, až dorazili všichni ostatní, cca 30 aut lačných ubytování na lodi. Takže jsme jako trubky čekali 2 hodiny, nalodili se, občerstvení na lodi již zavřené, prostě jsme dali klasiku Majku a šli spát.

Ráno odjezd s 2 hod. zpožděním, po čtyřech hodinách Bastia. Naším prvním cílem byl naturkemp La Chiappa u Porto Vecchia na východním pobřeží. La Chiappa je dražší, vzhledem k tomu, jak se sám počítá jako lepší kemp. Veliká plocha, mraky bungalovů, místa pro stany, zaparkované karavany, některé zarostlé, že už tam nikdo nevlezl léta, sladkovodní bazén a bazén pro děcka. Bez rezervace jsme tam přijeli a chtěli bungalov. Pozor, bungalov Vám všude dají na min. 3 dny, jinak ne. Nabídli nám takovou pastoušku, ale nakonec dobrý, postel tam byla, i kuchyňka, ale sociálky a otevřené sprchy kousek bokem. Wifi zona hned vedle, ale stejně moc nefungovala.

V kempu jsme byli tři dny. Pláž je celkem krátká, dvě restaurace, jinak tam nic moc není. Nahoře maják, přístupný úzkou stezkou, z vlastní zkušenosti moc nedoporučuji zkusit projít místní vegetací, která nemá ráda lidi. V restauraci jsme nakonec na jídle nebyli, protože jednou jsme tam zašli na eiskafe. Po velkém srocení a nesrozumitelném štěbetání většiny personálu nám přinesli espreso, ve kterém plavaly dvě kostky ledu.

Jinak sladkovodní bazén naprostá paráda. Voda skvělá, sladká, vlízt tam bez plavek naprostá labuš. Ale moře je moře.

Protože manželka dlouho nevydrží na jednom místě, naplánovala nám letos poznávací dovolenou  Takže po třech dnech jsme se sbalili a vyrazili o dům dál.

Na programu byly tři dny na tři různá místa:

1. Propriano

2. Ajaccio

3. Porto

Měli jsme malý stan pro dva s tím, že budeme spát po kempech, všude si projdeme město nebo okolí a vykoupeme se v moři.

Propriano, malé město na západním pobřeží, dojeli jsme tam z La Chiappy asi za 3 hodiny. Jako taková je Korzika v podstatě malá, vzdálenosti krátké, ale je třeba počítat s tím, že cesty jsou úzké a jezdí se pomalu. Jsou sice případy, že vás vytuněný Frantík (sorry – Korzičan) s řevem předjede, ale jsou minimálně. Spíš všichni jezdí opatrně, pomalu, dodržují rychlost a zaznamenal jsem větší výskyt vymlácených zrcátek. Zajímavé jsou též velmi často hustě prostřílené dopravní značky. Ale zase všichni pouští na přechodech i mimo chodce, na rozdíl od Čechů. A pozor, od letoška je ve Francii max. rychlost na silnicích místo 90ky nově 80km/hod., kvůli perspektivě vyššího výběru pokut a doplnění státního, nebo co já vím, obecního rozpočtu. Na cestách se vyskytují i stacionární radary, na ty jsou ale řidiči zcela správně předem upozorněni kvalitní infografikou.

Do Propriana to ještě šlo, cesta celkem široká a málo aut. V okolí města je pár kempů. Našli jsme jeden - „Chez Antoine“, hned u moře, a po pokusech se domluvit Aj a několika vzájemných zoufalých pohledech a ne úplně korektních poznámkách na nás recepční začala mluvit ukrajinsky, a ve finále jsme se shodli na ruštině. Takže bylo vyhráno. Ale v podstatě tam kempovali jen Němčouři, takže by se asi člověk domluvil i německy. Tento kemp ničím nezaujal, sociálky nic moc, a bylo jich málo. Jedině že ráno v otřískaným pickupu přijel pekař s čerstvým pečivem a prodával ho na kempinkovým stolečku.

Pláž byla hned vedle kempu, měla hrubší písek, než byl na východě, ale dobrý, a hlavně tam byly parádní vlny, a to miluji. Manželka má z velkých vln strach, tak si to moc neužila.

Ale večer bylo zase krásně na procházku do restaurace. Opět místní specifikum. Nevím, zda jsme měli smůlu, nebo je to zde všude, když přijdete v blbou dobu, tak vám prostě v žádné restauraci nedají nic k jídlu. Přišli jsme v 18.00 a bylo nám sděleno, že jako nic, jíst se bude až od 19.00 zvonec a konec. Dáte si pivo za 8 EUR a to je tak vše, co můžete. A tak to bylo všude. Holt Francouzi a jejich špecifiká.

Ajaccio byl cíl naší cesty na druhý den. Zde se narodil Napoleon. To je docela velký město, ale jsou tam hlavně hotely a pouze dva kempy. Cesta tam byla většinou po horách, příroda Korziky je nádherná, skály, rostliny, obecně je západní část ostrova zelenější než východ. Doporučuji se zastavit na vyhlídce u restaurace A\' Baracca (41.7926011N, 8.8235444E). Restaurace nic moc, ale vyhlídka je super, koukat na moře, pít kafe, prostě idylka. A pak dolů k moři do Ajaccia.

Kempy v Ajacciu bída, není na výběr. Přijeli jsme do kempu „Camping Barbicaja“, sice ne špinavé, ale dost mizerné, jeté sociálky i sprchy, na jednu noc a pryč. Nejsme úplně fajnoví, ale tohle se v Čechách již nevidí. Ale zase ceny dobré, za jednu noc jsme zaplatili i s NN 20 EUR.

V Ajacciu jsme vyrazili do města, je fakt větší, prošli jsme se po nábřeží s městskou pláží, pokoukali na místní (vojáky zabranou) citadelu, kde mají v příkopě místo medvědů flegmatického oslíka. Večer doporučuji zajít na vyhlídku na mys zde: 41.8952803N, 8.6083208E, kde je dobře vidět západ slunce nad mořem, a vyjít si na strážní věž na konci mysu.

A zpátky do kempu, do stanu na karimatku a spát. Za rozbřesku bych vraždil, takový kvantum uřvaných hrdliček sedících přímo nad stanem jsme nikde jinde nezažili.

Porto – cíl třetího dne, malinké městečko severně od Ajaccia. Cesta úzká, ale šla, zase skály a propast, skály jsou zde takové do červena, hodně fotogenické. Problémem je potkat autobus s přívěsem (český), ale zase, všichni jezdí docela opatrně a pomalu.

Kemp Les Oliviers v Portu byl super, kousek od vlastního městečka, taky nejdražší, ale zase čistý, bylo tam spousta teras a různých menších přírodních boxu na jeden stan. Auto u stanu nebylo možné, jen někde, ale všude na přístupových cestách byly parkoviště. Bazén se sladkou vodou, nestál za moc. Ale jako v jediném kempu, co jsme na Korzice byli, měli plac pro barbecue. Obecně, ve všech kempech je přísně zakázáno rozdělávání ohně a vůbec otevřený oheň. Povoleny jsou kempinkové vařiče na plyn. Ale letos mi krajina nepřišla tak vyschlá jako vloni a tak jsme nepotkali vypálená místa, kudy se prohnaly místní požáry, ani nám těsně nad hlavou nelítala letadla načepovat z moře vodu na hašení. Vloni ano.

Na pláž to chtělo autem, byla tak 2 km daleko, ale dojít by to taky šlo. Pláž celkem malá, kamenitá, oblázky. Tady bylo třeba chodit v botách, z moře se hůř vylézalo, naboso to dost bolelo. Zase voda čistá, ale jinak nás pláž nijak extra nezaujala, ale zase první, kde běhali „baywatch“ – ale jen mladí hošíci L. Ale i tak se dalo, že?

Večer jsme se šli podívat do města a na večeři. Do kempu akorát dorazil český autobus plný „pumpiček“, přívěs byla polní kuchyň, tak se tam futrovali nějakým gulášem, vonělo to, až se sliny sbíhaly. Ale do fronty na výdej jsme se neodvážili, asi by nás odhalili a zbili galuskami. Ráno už byli pryč.

V Portu jsou jen hotely a restaurace, jeden vedle druhého, tam snad ani nikdo místní nebydlí. Večeře s malým občerstvením a místním vínem byla fajn, obsluha v restauraci velmi příjemná, snaživá. Ceny v restauracích jsou obecně vyšší, za večeři ve dvou i s lahví místního vína, když se pak moc nerozjedete, tak do 80 - 100 EUR.

Club Corsicana,  to byla letos naše poslední naturistická destinace na Korzice. Jsme tam přijeli a nabídli nám na výběr 3 bungalovy. Zhruba od 110 do 60 EUR za den. Lišily se samozřejmě polohou, a asi i plochou, ale zásadně pouze stupněm vybavenosti sprchového koutu. Nejdražší byl klasický, se skleněnou zástěnou, prostřední měl igelit a nejlevnější nic. Ještě jsme se zajeli podívat do Bagheery, zda tam nemají volno, ale neměli. Trochu nás to udivilo, vloni toho tam bylo prázdného hafo, ale nešť. Vzali jsme v Corsicaně bungalov s igelitem.

A teď už bych se opakoval z loňska, protože jsme byli v podstatě ve stejné lokaci a na stejné pláži. V baru Němka dělala sqělé eiskafé (bez kostek ledu) s vanilkovou zmrzlinou, šlehačkou a oplatkou za bratru 6,50 EUR, v restauraci jsme si dali rozlučkovou večeři (velmi ochotní a jídlo super), byli jsme tam jako doma na známém místě. I ten dixieland se poslední den zase povedl, živá hudba v jedné z restaurací.

Co na závěr? Nevím, zda se na Korziku ještě někdy vypravíme, ale chtěli bychom. Je to příjemná civilizovaná destinace bez průvodních (z)jevů, které mi v poslední době jinde v Evropě vadí téměř již všude. Fandíme Korzičanům, aby přestože jsou součást Francie, tento trend udrželi.

V Praze 1.10.2018

Karel a Ivana