Lodní deník z plavby 28.7.-4.8.2012 na jachtě SILVA

„Lodní deník“ z plavby jachtou Silva v termínu 28.7.-4.8.2012

Úvod:

Jachta Silva je součástí „flotily“ rodiny Vukovičů. Lod Silva je dřevěný motorový dvojstěžník, dlouhý 21 m a široký 6,5 m. Je jedním z posledních zástupců tradičních lodí na Jadranu – trabakulů. Postavena byla v roce 1914 v Itálii a do podoby obytné lodi byla přestavěna v roce 1980. Řadí se mezi jachty kategorie B neboli 3*. Kajuty, 2 či 3- lůžkové, nejsou klimatizované s lůžky nad sebou, klimatizované jsou chodby vedoucí ke kajutám) sociální zařízení je společné.

Strava je podávána 3x denně, snídaně formou „bufetových stolů“ s jednotným menu, která jsou však z prostorových důvodů rozděleny na jednotlivé jídelní stoly. Oběd a večeře jsou podávány na společných tácech pro 3-4 osoby, tak aby si každý host nabral dle svého přání. Nápoje, mimo nápojů k snídani, nejsou zahrnuty v ceně. Nabídka v lodním baru je však široká, úhrada na konci platby.

Měření zaznamenaných teplot probíhá měření, teplota vzduchu vždy ve stínu (teplota vzduchu na lodi je vždy o 3-4°C nižší než teplota na pevnině, vzhledem příjemnému vánku a nižší teplotě okolní vodní masy, pobyt na lodi je tedy příjemný i během tropických veder), teplota vody pak cca 30cm pod hladinou v místech koupání.

Sobota 28.7.2012

Teplota vzduchu v 14.00 hod: 31°C, teplota vody 25,2°C , jasno, mírný západní vítr

Uplutá vzdálenost: 47,1 Km, průměrná rychlost: 10,75 km/h, max. rychlost: 13,58 km/h

Během dopoledních hodin se postupně v Omiši všichni zúčastnění nalodili na palubu jachty Silva, plující pro tento týden pod hlavičkou CK NATUR TRAVEL. Zároveň posádka doplňuje zásoby potravin, vody a dalších nezbytných věcí pro náš pobyt na jachtě. Vše drobně komplikuje tradiční omický plavecký maraton, který se jako vždy koná poslední červencovou sobotu. Na jachtě Silva tak pro tento týden tvoří posádku mimo kapitána Ivana kuchař Goran, steward Davor a plavčík Ante. V deset hodin jsme kompletní, dorazili i John a Nancy ze San Franciska, kteří to měli nejdál. Chybí jen jejich jeden kufr, který se zatoulal během letu, ale mají slíbeno, že jim jej přivezou za půl hodiny. Kufr opravdu přivezli a tak jsme mohli podle plánu v 11.00 hod vyplout.

Krátce po vyplutí proběhlo přivítání účastníků kapitánem a naším zástupcem Františkem, jako obvykle se při této příležitosti podával prošek. A pak již plujeme podél pobřeží, mineme Split a krátce po druhé hodině kotvíme v zátoce u ostrova Čiovo. Sluníčko pálí a voda láká, a tak někteří skáčou do vody ještě před spuštěním schůdků. Poté co posádka spustí schůdky se do vody dostanou i ostatní. V prohřáté vodě mnozí vydrží nečekaně dlouho, téměř hodinu. Zuzanka mezitím ztrácí potápěčské brýle, ale tatínek Tomáš je naštěstí dokáže vylovit ze dna. V půl páté zdviháme kotvy a vyplouváme směr Trogir.

Do Trogiru připlouváme krátce po půl šesté a nastává drobnější zádrhel. Stojíme jako čtvrtí a kapitán druhé lodi, „tureckého“ guletu, se vůbec nesnaží zjednodušit průchod svojí lodí, ba právě naopak. Nepomáhá ani stížnost na jeho jednání u správy přístavu a tak v duchu hesla "moudřejší ustoupí" se přesouváme na protější břeh kanálu, k ostrovu Čiovo. Před tím Ivan ještě sdělí kapitánovi zmiňované lodi co si o jeho jednání myslí. Do starého města to máme jen padesát metrů přes most spojující Trogir a Čiovo.

Po večeři se všichni hosté vypraví do města, někteří vystoupají i na věž původního opevnění města odkud je krásný výhled na město a přístav. Po návratu na palubu pak sledujeme stále a stále připlouvající jachty, které postupně naplňují kotviště naproti nám. Jejich počet a čas připlutí je opravdu nezvyklý. Po půlnoci jich napočítáme 52.

Trogir žije rušným nočním životem, ale nám se vzhledem k únavě po cestě podaří bez větších problémů usnout.

Neděle 29.7.2012

Teplota vzduchu v 14.00 hod: 29°C, teplota vody 25,6°C, jasno, odpoledne silnější severozápadní vítr

Uplutá vzdálenost: 67,9 km, průměrná rychlost: 10,58 km/h, max. rychlost: 18,17 km/h

Je sedm hodin a vyplouváme. Na palubě se nečekaně objevuje Marcela, kterou bychom zde v tuto časnou hodinu nečekali a svědomitě fotí probouzející se Trogir. V osm hodin, již během plavby jsme posnídali a Silva zamířila do Splitskich vrat, průlivu mezi Šoltou a Bračem. Průlivem jsme propluli a zakotvili jsme na krátké koupání u jižního výběžku Šolty, v zátoce Livka. Poté jsme se vydali podél jižní části ostrova Brač k Zlatnime ratu u Bolu, známé „kose“ proslulé jako jeden ze symbolů Chorvatska. Tato oblázková pláž je zajímavá tím, že díky mořským proudům a větru se její tvar na špici neustále mění. Pomalu jsme propluli kolem, z horní paluby jsme tuto světoznámou pláž nafotili a pak nás již čekal oběd. Zatímco jsme obědvali, Silva doplula k ostrůvku Zečevo, kde jsme strávili odpoledne koupáním, procházkami po ostrůvku či obeplutím ostrůvku na kajaku. Loňský Tomášův rekord zůstal nepřekonán a tak se Tomáš mohl věnovat rybaření spolu se Zuzankou. Ta byla úspěšná a chytila rybu, kterou jí poté Goran připravil k večeři. V pět hodin jsme ukončili a vypluli do nedaleké Jelsy na Hvaru, kde jsne zakotvili krátce po půl šesté.

Někteří se vydali do města již před večeří, někdo zůstal na palubě a relaxoval. Po večeři jsme se vydali do městečka všichni, na některé čekala „povinná“ návštěva oblíbené cukrárny Riva, vyhlášené svými poháry. Lenka a Marcela si daly pohár napolovic, protože dle jejich tvrzení je jeden místní pohár větší než dva poháry v Praze. Zuzanka si na ten svůj troufala sama, ale nakonec jí musel pomoci tatínek Tomáš. Ten se nám pak „pomstil“ a přinutil nás jít ke kostelíku na kopci nad městečkem. Ještě na začátku výstupu jsme potkali Adamovu skupinu, která se právě z tohoto místa vrátila. Během výstupu jsem se Tomáše snažil přesvědčit, že u tohoto kostelíka ještě nebyl, ale marně. Svůj omyl uznal až na konci cesty.

Během večera jsme se všichni vrátili zpět na palubu a probíhala obvyklá zábava na všech palubách.

Pondělí 30.7.2012

Teplota vzduchu v 14:00 hod: 30,2°C, teplota vody 26,5°C, jasno, odpoledne silný severovýchodní vítr

Uplutá vzdálenost: 36,4 km, průměrná rychlost: 11,42 km/h, max. rychlost : 13,95 km/h

Z Jelsy jsme vypluli v sedm hodin, protože se během dne očekával zesilující severovýchodní vítr a tak chtěl kapitán co nejdříve doplout do zátoky Vela Garška, kde jsme plánovali strávit noc na kotvě. Do zátoky jsme dopluli bez větších problémů okolo desáté hodiny a uvázali se v nejvhodnějším místě zátoky, vedle plachetnice s plující pod maďarskou vlajkou. Ta nám zanedlouho měla připravit vzrušující chvilky. Její osádka se byla potápět a na palubě nechala jen nezkušeného člena posádky a ten nedokázal vyřešit situaci, kdy se tato nedostatečně ukotvená loď začala silou větru snášet přímo na naši Silvu. Takže Ivan s posádkou strávili dlouhé minuty odstrkováním této, stále se přibližující lodi. Dá se říci, že pouze naše napnutá lana, do kterých se neovládaná loď zachytila, zabránila jejímu vyvržení na břeh. V dálce jsme spatřili vracející se osádku této lodi, ale právě v tom okamžiku zbývající člen zapnul motor a snažil se s lodí vyplout, nedbaje na pokyny Ivana, kterýmu důrazně doporučoval počkat na ostatní. Při „amatérském“ manévru se loď otřela o Silvu, přervala si vázací lano, málem přejela přes vracejícího se člena posádky a schůdky do vody se podařilo zachytit jen na poslední chvíli. Když se dostala do bezpečné vzdálenosti, všichni jsme si odechli a mohli se chystat na oběd.

O odpolední zábavu jsme se již museli postarat sami a tak jsme k ní využili nově vybudovanou restauraci v zátoce. Majitelé této restaurace upravili plážičku, postavili tam ruské kuželky a rozmístili lehátka. A tak jsme se téměř všichni vypravili na břeh, kam jsme si nejrůznějšími způsoby přepravili oblečení. Na břehu samotném pak někdo hrál kuželky, někdo šel ochutnat travarici do restaurace, Nancy a John, a po nich i Adamova skupina, vyrazili na procházku do přilehlé „obory“. Naštěstí si je lovci nespletli s jeleny (nebo nebyla lovecká sezona) a tak se všichni v pořádku vrátili. Adamova skupina došla až na 2,5 km vzdálenou vyhlídku, ze které viděli jednak Silvu kotvící v zátoce, tak i Hvar na opačné straně. Když se všichni vrátili na loď, vyrazily naopak Marcela s Lenkou na kajaku na pláž a do restaurace. Přes drobnější obtíže s ovládáním kajaku ve zdraví dorazily do restaurace, kde zjistili že jim 20 Kuna stačí jen na jedno malé Ožujsko. Když tedy utratily všechny své peníze, zkusily kuželky a poté co se k nim připojila Zuzanka, vydaly se do obory, kde potkaly stádo jelenů. Na zpáteční cestě se pak Marcela nechala odvézt na kajaku od Zuzanky, což vypadalo velmi komicky.

Před večeří kapitán vydal pokyn vytáhnout kajaky, protože je nebezpečné se pohybovat bez světel mezi ostatními plavidly za tmy a snížené viditelnosti. Což zamrzelo Mira, který se chtěl ještě projíždět, a tak v žertu kapitánovi oznámil, že má čelovku. K jeho překvapení to kapitán akceptoval, a ponechal jeden kajak Mirovi k dispozici, za předpokladu, že bude jezdit osvětlen. Mezitím přišel Ondra s nápadem, že by se rád podíval ještě jednou, tentokrát za tmy, na vyhlídku. Bylo potřeba přepravit na břeh nejen oblečení, ale i fotoaparát a tak jsme požádali kapitána o transfer člunem. K Ondrovi se přidali i další, a tak byla kapacita člunu (4 osoby a veslař) plně obsazena. Domluva byla, že výsadek bude proveden po večeři.

Dnes slavil Tomáš narozeniny a tak Goran připravil tradiční dort a společně jsme mu popřáli a zazpívali. Byl moc rád.

Během večera probíhala na palubě obvyklá zábava, Miro se projížděl na kajaku, Ondrova skupina šlapala na vyhlídku, a mnozí se koupali při měsíčku.

Úterý 31.7.2012

Teplota vzduchu v 14:00 hod: 29,6°C, teplota vody 26,2°C, jasno,  odpoledne silný jihozápadní vítr

Uplutá vzdálenost: 28,5km, průměrná rychlost: 9,75 km/h, max. rychlost : 15,02 km/h

Dnes jsme měli snídani již v půl osmé, abychom stihli dopolední návštěvu města Hvar a pak přejezd k dalšímu ostrovu než zesílí vítr. V osm hodin jsme vypluli a z dvacet minut jsme byli ve Hvaru. Odplutí jsme stanovili na půl jedenáctou a tak jsme měli na prohlídku něco málo přes dvě hodiny. Během prohlídky Hvaru jsme vystoupali na pevnost, prohlédli si katedrálu, františkánský klášter, nakoupili na trhu ovoce atd. Hvar se řadí mezi nejkrásnější místa na Jadranu a tak jsme se nenudili. Silva během naší návštěvy kotvila u nedalekého ostrůvku a pár minut před půl jedenáctou se pro nás vrátila. Všichni hosté se spořádaně vrátili z města včas, jen Nancy dobíhala na poslední chvíli, v ruce zmrzlinu.

Vypluli jsme podle plánu a za pár minut zastavili na velmi krátké koupání u ostrůvku Sv. Jerolim. Kapitán ani nespouštěl kotvu, motor nechal bežet na volnoběh a všichni se rychle vrhli do vody. Během patnáctiminutového koupání jsme s kapitán rychle vyhodnotili předpověď síly a směru větru na příštích 72 hodin dle programu Aladin. Na základě této předpovědi jsme se rozhodli oželet Vela Luku na Korčule a přeplout přímo k ostrovu Vis. Předpověď počasí totiž skýtala naději, že v následujících 2 dnech by snad bylo možné navštívit Modrou jeskyni na Biševu ( Modra špilja).

Vzhledem k větším vlnám na otevřeném moři mezi Hvarem a Visem jsme museli odložit oběd až chvíli kdy zakotvíme v klidné zátoce u Visu na odpolední koupání. Krátce po jedné hodině jsme zakotvili v menší zátoce, která byla součástí široké zátoky přímo před městem Vis. Nedočkavci naskákali do vody na krátké koupání před obědem než Davor prostřel k jídlu. Během odpoledního koupání se Adamova skupina pokusila překonat rekord počtu lidí na 1 kajaku, tentokrát se jich na kajak vměstnalo 7.

Na večer v půl šesté jsme vyzdvihli kotvu a přejeli do nedalekého Visu. Toto dříve „zakázané“ místo prochází v posledních letech bouřlivým rozvojem v oblasti turismu, neustále přibývají další a další restaurace a obchody určené především turistům. Večer jsme tak věnovali prohlídce Visu a obvyklé zábavě na palubě.

Dnes slavila narozenina Míša, pro kterou Goran opět připravil narozeninový dort.

Středa 1.8.2012

Teplota vzduchu v 14:00 hod: 31°C, teplota vody 25,2°C, jasno, odpoledne severozápadní vítr

Uplutá vzdálenost: 39,6 km, průměrná rychlost : 9,47 km/h, max. rychlost: 13,7 km/h

Ráno jsme vypluli již v sedm hodin, abychom dopluli na Biševo v děvět a byli jsme mezi prvními čekajícími na vstup do jeskyně. Avšak krátce po vyplutí ze zátoky u města Vis nás velké vlny na otevřeném moři přinutili změnit kurs a pokračovat v plavbě na závětrné straně ostrova. Tato trase je klidnější, ale zase delší. Proto jsme operativně změnili plán cesty, Modrou jeskyni navštívíme zítra a jako „předkrm“ dnes navštívíme Zelenou špilju. Do této jeskyně je možno plavat či vplout na malých člunech. Nejprve jsme zastavili na krátké koupání, poté jsem přepluli k jeskyni a všichni pohromadě jsme plavali dovnitř. Po krátké návštěvě jsme vypluli dále podél jižního pobřeží Visu až do zátoky před městem Komiža. Do té doplouváme krátce po obědě a kotvíme poblíž malé plážičky, kterou po našem příjezdu opouštějí její dosavadní návštěvníci. Kapitán vyhlásil odjezd na půl pátou, přístav v Komiži nabízí klidnou pozici jen pro 2 lodě a tak musíme být v přístavu včas. Během koupání Tomáš již po několikáté ztrácí potápěčské brýle, tentokrát již definitivně vzhledem k hloubce cca 20 metrů. Když se blížil konec koupání, požádal mne Ante, jestli by právě Tomáš nepomohl posádce s vytažením kotvy, kterou máme dnes opravdu hluboko. Tomáš, jako závodník hasičské disciplíny TFA, nemá s touto činností nejmenší problém, obvykle tahá zátěž sám, takže ve spolupráci s posádkou je kotva vytažena poměrně rychle. Připlouváme do Komiži poměrně brzy, okolo páté hodiny a tak se většina hostů vydává na prohlídku městečka již před večeří. Komiža je původem rybářská vesnice, která se však zapsala do vojenské historie. Během 2. světové války, poté co Itálie kapitulovala, se na ostrově Vis skrývalo jugoslávské partyzánské velení v čele s Titem. A právě přes Komižu proudila na ostrov vojenská pomoc. Po večeři jsme se v několik a skupinách vydali k opevněnému kostelíku nad městem. Hosté se během večera postupně vraceli zpátky na palubu a na ní probíhala obvyklá zábava. Adam se chopil kytary a chvíli před večerkou na ni hrál.

Čtvrtek 2.8.2012

Teplota vzduchu v 14:00 hod : 31,2°C, teplota vody odpoledne 26,5 °C, jasno, odpoledne mírný jihozápadní vítr

Uplutá vzdálenost: 49,1 km, průměrná rychlost: 11,05 km/h, max. rychlost: 15,44 km/h

Dnes nás čeká druhý pokus o návštěvu Modre špici a tak snídáme již v 7.30 hod, a krátce po osmé vyplouváme a zdá se, že nám již náš plán nemůže nic zkazit. Přeplujeme mezi Visem a Biševem, po cestě překonáme jen menší vlny a okolo deváté kotvíme na Biševu. Zaplatíme vstupné 40 Kuna za osobu a nasedáme do připravených člunů. Ty nás převezou do vedlejší zátoky, kde je vstup do jeskyně. Skláníme se a projíždíme nízkým tunelem do modře nasvícené jeskyně. Barevný efekt je způsoben pronikáním slunečního světla podvodním tunelem. Po návratu do přístavu opět přestupujeme, vracíme se na palubu Silvy. Okamžitě vyplouváme a čeká nás cesta k ostrovu Hvar, k Pekelným ostrůvkům, kde chceme kotvit přes noc. Plujeme kolem jižního pobřeží Visu a u ostrůvku Ravnik zakotvíme na krátké, hodinové koupání. Po vyplutí je podáván oběd a blížíme se k Hvaru. Když dorazíme na „Paklenaki“ pokoušíme se zakotvit u ostrůvku Sv. Klement, ale nedrží nám kotva, přejíždíme tedy k ostrůvku Palmižna, kde kotva drží, ale nelíbí se nám zátoka a množství lodí v ní. Vracíme se tedy zpět k Sv. Klementu a tentokrát se nám zakotvit podaří. Kapitán Silvu uvazuje na noční kotvení a spouští nám kajaky. Během našeho koupání se ve vodě překvapivě objevuje i Ante a posléze i Goran s Davorem. Navečer posádka začíná připravovat gril na večerní grilování. Během této činnosti kolem proplouvá místní rybář na malé člunu, a kapitán si všimne že na člunu má „balon“, ne nepodobný tomu který jsme před třemi dny ztratili, když jej Davor špatně uvázal. Po krátké diskuzi se nám nálezce „balon“ vrací a Davor to komentuje, že on má více štěstí než rozumu. Po večeři se Ondra přepraví na břeh a vydá se na průzkum ostrova, ostatní se koupu či se baví na palubě. V devět hodin se pak všichni sejdeme na přední palubě a kapitán má přednášku o historii Silvy.

Pátek 3.8.2012

Teplota vzduchu v 14:00 hod : 30,4°C, teplota vody odpoledne 26,8 °C, jasno, téměř bezvětří

Uplutá vzdálenost: 27,4 km, průměrná rychlost: 9,34 km/h, max. rychlost: 14,48 km/h

Dnes nemáme kam spěchat, předpověď počasí také něvěští nic špatného a tak vyplouváme v klidu po snídani okolo deváté hodiny. Čeká nás poměrně krátký přejezd k ostrovu Brač. Vzhledem k tomu, že vane mírný jižní  vítr, kapitán se rozhoduje vytáhnout plachty a splnit tak včerejší slib. Dává pokyn posádce a tak začíná připravovat loď na vytažení všech plachet. Když je vše hotovo, kapitán zavelí a plachty postupně stoupají na stěžně. Po chvíli je hotovo a kapitán může vypnout motor. Nyní již jen plachtíme. Po zhruba půlhodině, kdy se naše rychlost pohybovala okolo 3 uzlů, kapitán opět zapíná motor a míříme do zátoky u Brače, poblíž městečka Milna.  Zde kotvíme před obědem a čeká nás zde delší pobyt, až do půl šesté. Během odpoledne jsme se věnovali oblíbeným činnostem, na řadu se dostal i basketbal. Ondra přichází s nápadem, že by se šel podívat po břehu až k výběžku s majákem, kde se má být umístěna keška, přidávají s k němu i další. Nechám si vysvětlit, kudy půjdou pro případ "záchranné operace" v nepříliš průchodném terénu.  Naštěstí se všichni v pořádku vrátili, někdo dříve a někdo později. V půl šesté jsme podle plánu vypluli a po několika minutách jsme dopluli do Milny, poslední zastávky na naší plavbě.

V 19.00 hod jsme se před večeří sešli na přední palubě, na tradičním přípitku. Po něm jsme se společně vyfotili, oblečeni do letošních azurových triček. Předepsaný úbor neměla jen posádka a Petr. A pak již následovala "náročná" páteční večeře.
Po večeři jsme se věnovali prohlídce města, nákupu vín či balení. Vzhledem ke kotvení přímo u mola jsme mohli sledovat i olympiádu v na obrazovce umístěné v blízké restauraci.

Sobota 4.8.2012

Dnes nás již čekal jen přejezd z Milny do Omiše a vylodění. Ráno jsme vypluli v šest hodin a do omiše dopluli okolo půl deváté po snídani. během hodiny jsme se vyloili a vyrazili většinou po vlastní ose zpátky domů. Jen Nancy s Johnem si svůj pobyt v Evropě o pár dní prodloužili a zamířili do Dubrovníku. Saša pak v Omiši čekala do večera  na autobus.