První naturistická plavba na Vjeku

První naturistická plavba luxusní jachtou Vjeko po Jadranu

V sobotu 24.7.2010 nás na molu v Omiši očekávala vedle Silvy i nová luxusní jachta Vjeko, nejnovější přírůstek flotily rodiny Vukovičů. Na palubě nás přivítal nečekaně kapitán Ivan, který si na počest první plavby Vjeka pod hlavičkou cestovní kanceláře Natur Travel a účasti starých známých ze Silvy, vyměnil pro tento týden kapitánský můstek se svým synem Dinem

Plavčíci nás uvedli do kajut, které nás mile překvapily svoji prostorností, velikostí postelí, ale i typickými lodními okénky. Vlastní sociální zařízení bylo samozřejmostí.

Když jsme se zabydleli, šli jsme si do města koupit ještě pár drobností, protože do plánovaného vyplutí ve 12.00 hod zbývalo ještě cca 90 minut.

Těsně před 12.00 hod jsme se všichni sešli na zádi u 2 prostorných stolů, kde proběhlo oficiální přivítání na palubě ze strany kapitána a zástupce Natur Travel. Počkali jsme na manželský pár z Norska, jejichž taxík na chvíli uvízl v zácpě před Omiší, a krátce po 12.15 hod jsme vypluli směr Split. Kapitán nás upozornil, abychom si v kajutách zavřeli okénka, aby nám tam během plavby nenacákala voda, a mohli jsme se jít na horní palubu opalovat. Někdo se šel po cestě radši vyspat do kajuty, ale my jsme šli na na palubu, vybrali jsme se opalovací křesílka a odpočívali jsme na sluníčku.

Ještě před Splitem byla plánovaná zastávka na koupání, ale bohužel se zvedl silný vítr, maestral, a protože na pobřeží mezi Omiší a Splitem nejsou zátoky, nepovedlo se ve vlnách zachytit pevně kotvu. Takže první poznatek, Vjeko nemá problém s vlnami během plavby, prakticky to nehoupalo, ale kotvit ve vlnách a větru je horší, jako u každé jiné lodi. Naštěstí sobotní koupání bývá krátké a ve Splitu je toho hodně k vidění, takže zrušené koupání ani nemrzelo.

Ve Splitu jsme si prohlédli známý Diokleciánův palác, dali kávičku na nábřeží a pomalu se začali těšit na večeři na Vjeku. Když jsme se vrátili na jachtu, již nás čekaly prostřené stoly na zádi. Plavčík nás informoval, že jídla budou servírovat buď u venkovních stolů, či uvnitř klimatizované jídelny, podle aktuálního počasí. Pro tuto příležitost se plavčík převlékl do dlouhých černých kalhot a bílé košile a na stoly rozprostřel ubrusy, což nás přimělo se také na večeři obléci trochu více společensky než jsme byli zvyklí z minulých let na Silvě. Před zahájením večeře nás kapitán Ivan spolu s Františkem z Natur Travelu ještě jednou přivítali na palubě Vjeka a večeře mohla začít. Jídlo bylo stejně jako na Silvě výborné, číšník byl snaživý, jen bylo trochu poznat, že mu chybí číšnická praxe na lodi.

Po večeři jsme ještě chvíli poseděli u vínečka z lodního baru, a pak jsme vyrazili ještě jednou do města na zmrzlinu a nasát atmosféru večerního města.

V neděli ráno jsme se všichni sešli u snídaně a po ní začala příprava na odplutí. My jsme se pomalu přesunuli na sluneční palubu, rozmístili jsme si lehátka, a než jsme se nadáli opustili jsme Splitský přístav a mohli se konečně svléknout a začít opalovat. Sluníčko krásně svítilo, ale bylo cítit, že opět silněji fouká. Než jsme se nadáli, propluli jsme Splitskými vraty, úžinou mezi Bračem a Šoltou, a zamířili k ostrovu Hvar. To se již na horní palubě sešla celá „posádka“, tedy 18 naturistů, ale na prostorné palubě i tak zbývalo spoustu volného místa. Za chvíli jsme dohnali Silvu, která vyplula o něco dříve a nastalo velké mávání a jiné zdravení s tamní „posádkou“ . Silvu jsme nechali za sebou a zamířili do zátoky před Stari Gradem. Tam jsme bez problémů zakotvili, posádka spustila schůdky a mohlo začít první koupání z paluby Vjeka.

Voda byla příjemně prohřátá, v zátoce nefoukalo, prostě pohoda. Čas příjemně utekl, a z lenošení nás probralo zazvonění na lodní zvon. Čekal nás oběd, stejně jako při večeři se plavčík převlékl, prostřel na zádi a už se nesla polévka, a tak dále. Po obědě nám kapitán oznámil, že bohužel kvůli trvajícímu silnému větru nemůžeme na noc kotvit v Jelse, ale že zakotvíme ve Stari Gradu. Obě jsou to hezká městečka s dostatkem cukráren, takže „nemá problema“.

Večer jsme si došli do města na večeři, škampi na grilu se povedli. Na vyhlídku ke kříži se nám nechtělo, takže jsme se jen prošli uličkami, dali obligátní zmrzlinku a vrátili se na loď.

V jídelně právě probíhala porada kapitánů, na notebooku sledovali počasí. Ukázalo se, že Dino k tomu přistupuje téměř vědecky, na modelu počasí sleduje předpovědi směru a síly větru téměř po hodinách. Z 3-denní předpovědi vyhodnotili, že nejlepší podmínky pro plavbu na Vis budou zítra a pozítří, takže se rozhodlo, že ráno vyrazíme rovnou k Visu, a ve městě Hvaru se zastavíme cestou zpět.

Takže ráno po snídani jsme vypluli směr Vis. Zase foukalo, ale nám to nevadilo, jen Silva musela trochu kličkovat, aby na vlny najížděla ve správném úhlu. A tak jsme jí rychle ujeli a z horní paluby sledovali přibližující se Vis na obzoru. Na koupání jsme zakotvili v zátoce na jejímž konci již bylo samotné město Vis. Když doplula Silva, zakotvila poblíž, takže naturisté byli všude.

Navečer, když jsme se chystali vyplout, nastal zádrhel v naší další plavbě, posádce se nedařilo vytáhnout kotvu. Na Vjeku na to mají motorový naviják – a ten nepracoval. Chvíli se o to pokoušela jen naše posádka, pak přivolali i Dina ze Silvy. Nakonec připlul se člunem i plavčík ze Silvy, spustili téměř celý řetěz od kotvy do vody, na konec přivázali lano, uvolnili řetěz z navijáku a lano uvázali ke stromu na břehu. Vjeko mohlo sice odplout do přístavu, ale kotva zůstala na dně zátoky. V přístavu, zatímco jsme šli do města na večeři, posádka a místní montér řešili, co je s motorem. Kolegové ze Silvy si z nás dělali legraci, že jejich dvou-mužný, čtyřručný pohon tahající kotvu nikdy neselže. Když jsme se vrátili z vycházky a večeře ve městě, čekala nás nepříjemná zpráva - nový motor se spálil a čeká se, až jej dodavatel přijede vyměnit, protože je ještě v záruce. Kapitán Ivan se spolu s Františkem za nastalou situaci omlouvali a jako odškodné za nepříjemnost nám slíbili večeře do konce plavby zdarma.

Ráno se ukázalo, že firma nemá motor skladem, takže kapitáni se rozhodli nechat opravit stávající. Operativně jsme si půjčili náhradní, ale menší kotvu ze Silvy, přidali nám člun a zkušenějšího plavčíka, my jim půjčili našeho méně zkušeného plavčíka a Silva odplula. My počkali na trajekt, na něj posádka naložila nefunkční motor a poslala jej do Splitu k opravě. A vypluli jsme na koupání. Celý den jsme se koupali a slunili v zátoce u ostrova Vis a večer jsme připluli zpět do přístavu.

Další den sice motor stále ještě nedorazil, trochu se ale zklidnil vítr, takže Modrá jeskyně na ostrůvku Biševo se opět otevřela návštěvníkům. Vypluli jsme tedy tímto směrem, abychom pro návštěvu měli optimální světelné podmínky, které jsou mezi 9.00 – 11.00 hodin. Modrá jeskyně je opravdu kouzelná hra barev a světla, vplouvá se tam nízkým tunelem na člunech, na které jsme přesedali v nedalekém malém přístavu. Po krátkém pobytu v jeskyni nás dovezli zpět k Vjeku, a my jsme vyrazili směr Komiža. To je druhé město na ostrově Vis, které jsme měli v plánu navštívit.

Už kdy jsme se přibližovali, bylo patrné, že Komiža má jiný charakter než Vis, je to spíše rybářská vesnice. Vesnice mající i silnou vazbu na Česko – pochází odsud rodina Mardešičů, dnes působící v Praze. Prohlédli jsme si Komižu, vrátili se na loď a vypluli. Po obědě jsme se zase jen koupali a slunili, prostě pohoda.

Večer jsme se ve Visu shledali s opraveným motorem, posádka jej přes noc namontovala, a ráno, zatímco jsme ještě spali, vyzvedla v zátoce opuštěnou kotvu a vyplula s námi směr město Hvar na ostrově Hvar.

Hvar patří mezi nejkrásnější místa v Chorvatsku. Již samotný pohled na přístav plný jachet, nad nad ním se tyčící pevnost a kláštery u promenády stojí za to. Vjeko se rozhodně mezi ostatními luxusními jachtami neztratilo a my jsme vyrazili na prohlídku města. Někteří vyrazili i na pevnost, ale my jsme si ji protentokrát odpustili a v ušetřeném čase pozorovali z kavárničky místní cvrkot. Pomalu nastal čas odjezdu a Vjeko zamířilo směr Korčula. Elegantně a hlavně rychle rozráželo hladinu, takže jsme pohodlně navečer dopluli do města Korčula. Ani obligátní koupání nechybělo.

Při pohledu na historickou část města jsme začali přemýšlet, zda se nám víc líbí Hvar nebo Korčula, ne nadarmo se jí říká malý Dubrovník. Ještě, že se nemusíme rozhodovat, líbit se nám mohou obě města. Takže obvyklá večeře na palubě a hurá do města. Jen tak se toulat uličkami se zmrzlinou v ruce - rodný dům Marca Pola jsme vynechali, kdoví jestli je pravý. Večer jsme zakončili vínečkem na hradbách a šli spát. Dneska jsme toho stihli skutečně hodně.

Ráno jsme vyrazili směr Pučišča, Vjeko opět elegantně plulo po hladině a my se v poklidu slunili. Při prvním koupání nás zaskočila nezvykle studená voda, osvěžila parádně, ale na delší koupání to nebylo. Při plavbě podél Hvaru a Brače na sever, přišlo velké překvapení. Kapitán vytáhl plachty. Zatím jen přední kosatky, ale i to náš pohyb vpřed urychlilo. Takže jsme i s další zastávkou na koupání odpoledne dopluli do zátoky poblíž Pučišče, kde již kotvila Silva. Zakotvili jsme a uvědomili si, že nás vlastně čeká poslední letošní koupání z paluby Vjeka.

Po skončení koupání jsme zvedli kotvy a vypluli do nedalekého Pučišče - při ústí hluboké zátoky, na jejímž břehu městečko leží, je obrovský kamenolom. Těží se zde tzv. bračský kámen, o němž Chorvaté s pýchou tvrdí, že je z něj kromě Diokleciánova paláce a dalších historických staveb v širokém okolí, postavena i část Bílého domu ve Washingtonu. Ten lom dal Pučišči více než jen možnost práce pro obyvatele. Ovlivnil charakter celé obce co se týče architektury a místní kamenická škola, unikátní v celém regionu východní Evropy, proslavila tento nevelký přístav po celé Evropě. A právě do této kamenické školy nám kapitáni spolu s Františkem zařídili exkurzi. Takže jsme ještě před večeří vyrazily do školy, nebylo to daleko, asi 30 metrů. Místní mladík nám podal poutavý výklad, doslova jsme si ošahali práci místních studentů, prohlédli si ruční nástroje, kterými kámen opracovávají a pomalu se vrátili zpátky na palubu. Je pátek, tedy slavnostní kapitánská večeře. Budou obvyklé palačinky, tak jak je zvykem na Silvě? Slavnostněji jsme se oblékli a přesunuli se ke stolům. Večeře byla výborná, tak jako vždy, prokládaná loučením a přípitky s posádkou i ostatními hosty. A palačinky ? Nebyly, jako dezert kuchař připravil pečenou hrušku s čokoládovým přelivem, a tím povýšil gastronomický zážitek na ještě vyšší úroveň.

Po večeři jsme poseděli u vínka, později se k nám přidali i oba kapitáni s Františkem. A začali jsme plánovat trasu na příští rok, Dino nám ukazoval jejich propagační materiály, ze kterých jsme si všimli, že obvyklá cena za plavbu je o zhruba o 50% vyšší než jsme zaplatili my. Jak nám Dino – kapitán junior vysvětlil, je to kvůli tomu, že na základě dobré dlouholeté spolupráce s Natur Travelem (přímá spolupráce již od roku 1993, osobní kontakty obou „starých“ pánů od roku 1982), má naše skupina speciální, velmi výhodnou cenu. A slíbil, že tomu bude tak i v roce 2011.

                   

Plavba v roce 2011 - ZDE